Školní divadla

( ze vzpomínek Mirka Procházky)

….,ale když už jsem v tom vzpomínání, tak jsem nyní  povinnen poděkovat, že se nebáli (pro můj nežádoucí politický postoj k té „normalizaci“)mne požádat  učitelé ze zdejší 2.ZŠ. o režijní pomoc s uvedením divadelní hry „Princezna Pampeliška". Bylo to někdy během r. 1969 . A také to pak byla ještě nějaká  hudební pohádka „O ptáku Ohniváku".
***************************************************************************************************
( ze vzpomínek Mirka Procházky)
...., ale pak  již zase dlouho nic! Ale těsně,  po té „sametové revoluci", mne opět požádala pí učitelka Hajdlová, bych jí nechtěl pomoci s Andersenovou pohádkou . „Císařovi nové šaty", ale mimo ni, tak to si na mne nevzpomněl nikdy - nikdo ! Přece jen mne to tak trochu mrzí (ale vůbec ne z domýšlivosti), že z těch dob „sametové revoluce" (možná i z těch důvodů politických) se však přímo draly "osůbky", které ještě v nedávné době se tetelily loajálností k tehdejšímu režimu !? Ale hned po 17. listopdau 1989 pak začaly vykřikovat a pomalu i přímo řečnicky „řvát" a stavět se pod transparenty OF......, ale kdyby a jim podobní lidé, chtěli  skutečně tomuto městu pomoci (v té nadcházející  sametové-nové době), tak to NE (!), spíše zvolili zájmy rodinné a nahrabávat si  finance (možná i s výhodným naskupování si pozemků), tak  jim pak  zájmy srdeční a týkající se veřejnosti, tak ty  odcházely plně stranou,  ale……. 


***************************************************************************************************************

Vzpomeňme ale, že u školních divadel, či vlastně s pomocí dalším organizátorům  v pořadech určených  dětskému obecenstvu, je nutno také poděkovat s pochvalou, že naší členi uměli řádně pomoci. Třeba při sehrávání a to již po dva roky (2013-2014), div. spolku ze Staré Huti, vedenou pí Dagmar Majzelovou. Ta, která pro chovance z Jedličkova ústavu - Praha, nacvičuje dětskou pohádku se spolkem Staré Hutě, nu a pak i my se nabídneme s pomocí.  Jak technickou, tak i s pomocí další. Například připomenu náklonost naší členky Evičky Jarolímkové, která ještě navíc po skončení divadla pozve děti do zdejší Cukrárny a co se tam pak osdvíjí, , tak to je snad každému pochopitelné........, obvzláště díky sladkostem .....Naše přání ale stejně také je, aby i další naši členové se mohli, pokud jim to čas dovolí, srdečností se zapojit tam, kde je svět dětí a obvzláště bohužel i těch postižených. Díky tedy, členové DISKu.