1968
(nechme pokračovat vzpomínání........)
Byť ve městě Dobříši se konalo různých pořadů, besed, či podobných zábav vážící se pro „kulturní vyžití“, tak se na ochotničení poněkud opomnělo, ale to přece neznamenalo, že by se mělo zcela zapomenout !?! A tak, někdy v zimních měsících, sehnal Mirek Procházka kolem sebe děti, s kterými začal nacvičovat divadelní pohádku a tím pochopitelně v jeho réžii:
„ Neohrožený Mikeš "
a tak bez velkého otálení byla 17. dubna 1968 premiérově uvedena, několikrát reprízována. Díky této hře jsme zaznamenali úspěchy v okresním a pak postupově i v krajském kole na soutěžních festivalech ! určeným dětským spolkům. Dokonce jedno okresní kolo jsme spoluorganizovali i my zde v Dobříši v rámci okresu Příbram!
Ale ta kobyla toužící po té divadelní ochotnické činnost mne však kousala dál, až mne dokousal ku skutečnosti, že jsem započal ve své režii nacvičovat další divadelní hru pro "dospěláky"! Tato hra, byla před několika lety devizově vázána a tak z těchto důvodu ji nemohla nacvičovat má bývalá režisérka pí Eva Havlíčková . ( velká a známá osobnost v této činnosti, působící při Sokolu-Dobříš) Avšak mne už štěstí přálo. Tím jsem také splnil její myšlenku, že mohla být tato hra uvedena i zde v Dobříši. Je to komedie z francouzského prostředí, která připomíná známou filmovou epizodu o četnících. Tak jsme se veřejnosti mohli proto pochlubit i my s nově nacvičenou komedií v názvu:
„ Gangsteři z Valance “
Premiéra byla stanovena na den 27. V. 1968 úspěch jsme určitě zaznamenali, takže ani si nevzpomínám kolik vlastně těch repríz bylo, ale jedno vím určitě! V našem kolektivu propuklo velké nadšení a možná o to více, že jsme započali nasávat oteplování i v tom politickém dění republiky, kdy (a to hlavně) jsme pociťovali ne mocenského, ale svobodného možného projevu lidí , což byla pro nás mnohé novinka, neb jenom ze slov svých rodičů jsme slýchávali o té době, jak se žilo za T. G. Masaryka a ta se najednou k nám hlásila! Proto jsme počali cítit jakési „oteplování“. Proto v těchto místech ještě musím vzpomenout, že právě na jaře r. 1968 i naše zařízení prošlo ku změně. Přejmenovalo se na Kulturní dům ROH- Dobříš a byl proto podřízen již pouze vedení zdejší MNV, avšak i nadále dotačně vázané ku správě ROH. A já jsem byl dokonce povýšen v titulu na ředitele, s měsíčním platem 1.000,- Kčs .
Proto pro mne (ale n a p r o s t o vyhovující) větší zápřah! Jak je snad patrno z mých předcházejících vět, byla ta nastávající politika tak vonící , že byla cítit opětná masarykovská myšlenka a já tak nemohl přece odolat! Naprosto jsem souhlasil s článkem a výzvou: „2000 slov“ a tak i v naději, ku konečnému se návrat práv a věcí našich, jež tomuto národu patří, jsem naprosto i šťasten a rád, ten větší zápřah snášel ! Přišel však ten osudová 21. srpen 1968 a protože jsem měl možnost, vydával jsem proto každého dne letáky ! Na silnice a vozovky ( s p. učitelem Kraftem) jsem psal hesla a ukazatelel o směru na Sibiř, kam jsme posílali tanky oné "Varšavské smlouvy" !?! Také jsme (měl jsem v té době pouze dva kamarády, kteří se této myšlence před veřejností projevili) „zdobili“ město různými transparenty . A tak byla možnost k tvoření zástupu diskutujících lidí a vkládat jim do rukou mnou tištěné letáky a i materiály dovážené. Byl jsem v kontaktu se svými skutečnými přáteli, stojící v obrodě samotného ČSM v Příbrami a také se složkami v Praze, odkud jsem převážel ony zmiňované materiály svědčící o okupaci a náladě a sděloval tak, jak to vyhlíží jinde. Proto ty hlídající a střežící samopaly „spřátelených armád“ , často na mne míříly a dokonce pod okny zdejšího Kulturáku byl a stál po dva dny hladovějící ruský samopalník. Asi nejen mne, ale snad i dům střežil (?) a když jsem mu s útrpností a se slitováním přišel podat mléko a rohlíky a také vodu na omytí se, tak to ( ani nepřeji Vám k slyšení), co jsem si musel vyslechnout od některých fanatizujících lidí a to v pocitu jakési mé kolaboraci, tak….(?)
A jak to dopadlo ….? Asi tak, jak to dopadnout nemělo! V celé naší republice! Nastala „Normalizační doba“ a tehdejší předseda MNV Dobříš, s. Josef Hrbek ( ten, který mi ještě při započetí okupace vnucoval nejen mně , ale i dalším pracovníkům MNV, pistoli, kterou jsem odmítl) , tak před ostatními dalšími stoupeni té okupace, mne označil zas deklasovaný živel ! Tak mne již 28. srpna pozval na koberec MNV s výtkou : co jsem si to „dovolil konat(?)“ vůči spřáteleným armádám……?!?.......... a věřte, kdyby se mi nedostalo podpory od (do dnešního dnů zapáleného komunisty)mého učitele Svatopluka Bambase, tak se slzami v očích jsem se vypotácel z této budovy-bolševismem prolezlé! V celé naší republice nastávalo více a více omýváním mozků se slovy o "normalizaci" a začali jsme opět pociťovat totalitu, kterou bohužel ještě i v dnešních dnech někteří lidé obhajují. Nemají totiž cit, ani nejsou tolerantní, když jenom planými slovy řeknou pouhé : „stalo se, no a co …? “…tak jim slušně odpovím : No a ….nic !!!