1968

(nechme pokračovat vzpomínání........)
 
Byť ve městě Dobříši se konalo různých pořadů, besed, či podobných zábav vážící se pro „kulturní vyžití“, tak se na ochotničení poněkud opomnělo, ale to přece neznamenalo, že by se mělo  zcela zapomenout !?! A tak, někdy v zimních měsících, sehnal Mirek Procházka kolem sebe děti, s kterými začal nacvičovat divadelní pohádku a tím pochopitelně v jeho  réžii:
 

  „ Neohrožený  Mikeš "

 a tak bez velkého otálení byla  17. dubna 1968  premiérově  uvedena, několikrát reprízována. Díky této hře jsme zaznamenali úspěchy v okresním a pak postupově i v krajském kole na soutěžních festivalech ! určeným dětským spolkům. Dokonce jedno okresní kolo jsme spoluorganizovali i my zde v Dobříši v rámci okresu Příbram!
 Ale ta  kobyla toužící po té divadelní ochotnické činnost mne však kousala dál, až mne dokousal  ku skutečnosti, že jsem započal ve své režii nacvičovat další divadelní hru pro "dospěláky"!  Tato  hra, byla  před několika lety devizově vázána a tak  z těchto důvodu ji nemohla nacvičovat má bývalá režisérka pí Eva Havlíčková . ( velká a známá osobnost v této činnosti, působící při Sokolu-Dobříš)  Avšak  mne už štěstí přálo. Tím jsem také splnil její myšlenku, že mohla být tato hra uvedena i zde v Dobříši. Je to komedie z francouzského prostředí, která připomíná známou filmovou epizodu o četnících. Tak  jsme se veřejnosti mohli  proto pochlubit  i my s nově nacvičenou komedií v názvu:  

 

„ Gangsteři z Valance “

Premiéra  byla stanovena na den  27. V. 1968 úspěch jsme určitě zaznamenali, takže ani si nevzpomínám kolik vlastně těch repríz bylo, ale jedno vím určitě! V  našem kolektivu propuklo velké nadšení a možná o to více, že jsme započali nasávat oteplování i v tom politickém dění republiky, kdy (a to hlavně) jsme pociťovali  ne mocenského, ale svobodného  možného projevu lidí , což byla pro nás mnohé novinka, neb jenom ze slov svých rodičů jsme slýchávali o té době, jak se žilo za T. G. Masaryka  a ta se najednou k nám hlásila! Proto jsme počali cítit jakési „oteplování“. Proto v těchto místech ještě musím vzpomenout, že právě na jaře r. 1968 i naše zařízení prošlo ku změně. Přejmenovalo se na Kulturní dům ROH- Dobříš a byl proto podřízen již pouze vedení zdejší MNV, avšak i nadále dotačně vázané ku  správě ROH. A já jsem byl dokonce povýšen v titulu na  ředitele, s měsíčním platem 1.000,- Kčs .           
Proto pro  mne (ale  n a p r o s t o  vyhovující) větší  zápřah!  Jak je snad patrno z mých předcházejících vět, byla ta nastávající politika tak vonící , že byla cítit opětná masarykovská myšlenka a já tak nemohl přece odolat! Naprosto jsem souhlasil s článkem a výzvou: „2000 slov“ a tak  i v naději,  ku konečnému se návrat práv a věcí našich,  jež tomuto národu patří, jsem naprosto i šťasten a rád,  ten větší  zápřah snášel ! Přišel však ten osudová  21. srpen 1968 a protože jsem měl možnost, vydával jsem proto každého dne letáky ! Na silnice a vozovky ( s p. učitelem Kraftem) jsem psal hesla a ukazatelel o směru na Sibiř, kam jsme posílali tanky oné "Varšavské smlouvy" !?!  Také jsme (měl jsem v té době pouze dva kamarády, kteří se této myšlence před veřejností projevili) „zdobili“ město různými transparenty . A  tak byla možnost k tvoření zástupu diskutujících lidí a vkládat jim do rukou mnou tištěné letáky a i materiály dovážené. Byl jsem v kontaktu se svými skutečnými přáteli,  stojící v obrodě samotného ČSM v Příbrami  a také se složkami v Praze, odkud jsem převážel ony zmiňované materiály svědčící o okupaci a náladě a sděloval tak,  jak to vyhlíží jinde. Proto ty hlídající a střežící  samopaly „spřátelených armád“  , často na mne míříly a dokonce pod okny zdejšího Kulturáku byl a stál po dva dny hladovějící ruský samopalník. Asi nejen  mne, ale snad i dům střežil (?) a když jsem mu s útrpností a se slitováním přišel podat mléko a rohlíky a také vodu na omytí se, tak to ( ani nepřeji  Vám k slyšení), co jsem si musel vyslechnout od některých fanatizujících  lidí  a to  v pocitu jakési mé kolaboraci, tak….(?)
A jak to  dopadlo ….? Asi tak, jak to dopadnout nemělo! V celé naší republice! Nastala „Normalizační doba“  a tehdejší předseda  MNV Dobříš, s. Josef Hrbek ( ten, který mi ještě při započetí okupace vnucoval nejen mně , ale i dalším pracovníkům MNV, pistoli, kterou jsem odmítl) , tak  před ostatními dalšími stoupeni té okupace, mne označil zas deklasovaný živel ! Tak mne již 28. srpna pozval na koberec MNV s výtkou : co jsem si to „dovolil konat(?)“  vůči spřáteleným armádám……?!?.......... a věřte, kdyby se mi nedostalo podpory od (do dnešního dnů zapáleného komunisty)mého učitele Svatopluka Bambase, tak se slzami v očích jsem se vypotácel z této budovy-bolševismem prolezlé! V celé naší republice nastávalo více a více omýváním  mozků se slovy o "normalizaci" a začali jsme opět pociťovat totalitu, kterou bohužel ještě i v dnešních dnech někteří lidé obhajují. Nemají totiž cit, ani nejsou tolerantní, když jenom  planými slovy řeknou pouhé :  „stalo se, no a co …? “…tak jim slušně odpovím :  No a ….nic !!!