1995 - 1997

Když se kácí les, lítají i třísky“, alespoň takto nějak zní lidové pořekadlo poukazující na to neblahé, což však vzniká také k nepotřebnosti. Nu a toto byla možná až přespřílišná aktivita, která poněkud zbrzdila roztažení opony před uvedením publika
 (opět jen ze vzpomínání Mirka Procházky) 
Proč se stalo ? K tomu jedno vysvětlení. Jak jsem již sdělil někde v úvodu těchto stránek, tak okamžitě s příchodem té „Sametové revoluce“ jsem cítil po politické stránce, že musí být pomoženo naší nově se rozvinující zemi v ekologii. Pro jsem ve zdejším městě založil Stranu zelenou. A já se znám, když si vezmu něco do hlavy, tak cítím i odpovědnost a tudíž se toto pojí i k této straně. U mne to nejsou pouze slova, ale činnost , vývěsková skříňka, články do reg. tiskovin, aktivity a organizování úklidových brigád ve zdejším parku, založení Malé ZOO, kontakt s vyššími nadřazenými organizacemi a.t.d., a.t.d.. Na a ještě pak další příslib, že se zapojím do práce ku zvýšení potřebnosti v Okrašlovacím spolku. Zde nejen další organizační záležitosti byly na mne kladeny k řešení. Nu upřímně sdělím, že i rád a jednou z těch největších potřebností bylo, že jsem a to díky velkému pochopení ředitelem Kulturního domu Pavlem Bodorem, mohl řešit nutnost vybudovat vhodný horizont, oponu, světelné a zvukové zařízení, vybudovat zázemí v podobnosti šaten, kulisárny a dalších potřebností s tím "ochotničením" spojených. Při této příležitosti musím vzdát velký dík, že byť vše bylo financováno z fondu sloužící rozpočtu Kulturního domu, neb je to jejich zařízení, tak ale pro zvukové potřeby, zesilovačů, reproduktorů a další ch médiích jsem rád přijímal několik finančních darů od Evy Jarolímkové.
Jak je možno zjistit, tak není snad ani divu, že ta vlastní divadelní sehrání musela jít stranou a to jsou právě ty „třísky“ , jež se musely a to zcela zákonitě objevit. Ovšem z druhé strany se mohou mnozí přesvědčit, že nyní má nejen náš soubor, ale i další takové zázemí a vybudované potřebnosti, které jsou ovšem zase díky DISKu a to potvrdí jistě všichni pracovníci zdejšího Kulturního domu a to ještě se snažíme činit a být aktivní k jejich potřebnostem na kulturně- společenském dění k tomuto městu a pochopitelně, že   z d a r m a !
Takže až do roku 1997  se  opět  divadlo ze strany  DISKu  n e k o n a l o