1998

(...ještě stále ze vzpomínek Miraka Procházky...)
 
Také jsem přijal žádost o pomoci a přijmutí tak spolupráce s dětským  souborem Větrník , který vedl Radim Weber.  Opět to byl Pavel Bodor, který mne o tuto pomoc požádal a tím mne zase směroval. A tak jsem pomohl Radimu Weberovi. Kulisy maloval v prostorách KD p. Nenáhla. A tudíž se pak mohla ( v námětu  Radima Webera)  uvést  známá divadelní pohádka pro ty naše nejmenší, pod známým názvem , ale v jehom úpravě:
 

„ B r o u č c i “

 
  7.V.1998  byla premiéra  a  další záznam i o repríze, která se váže  k  10. 5. 1998
Já jsem  v tomto roce  svolal i další děcka, založil tím další dětský soubor  a nacvičil jsem s nimi  také divadelní pohádku :  
 

„ Vodník Mařenka “

 
Premiérově byla sehrána  1. X. 1998   a hned druhého dne 2. X.  byla repríza.  Správně musím uvést, že jak  dne předcházejícího, tak v den druhý,  byla tat hra  sehrána vždy 2x a to proto, že v našem městě jsou dvě školy a na jedno představení by se dětské publikům do sálu ani nevešlo! Navíc se to sehrálo ve všední dny, kdy se vyučuje. Pro veřejnost jsme zvolili neděli 4. X. 1998.
 
Nu a teď ještě prohodím několik svých úvah k těm dětským představením a tak mi  věřte, že k plné mé spokojenosti.  Ovšem z mé strany bych však byl o to spokojenější, kdyby na mé výzvy a tím prosby k dětem samotným bylo vylyšeno, aby přivedli své  rodiče, nebo ještě raději prarodiče, kteří by mi chtěli pomoci. Třeba  při zkouškách samotných. Ta až přespřílišná dětská aktivita a tím i neposlušnost,  mne často odváděla.  Spíše jsem se cítil  jak vychovatel, než režisér.  Také zde byly potřeby týkající se výrobou kulis,  malování, úprava scény, maskování, starost o kostýmování, no prostě vše leželo na mne. Pokud  bych snad byl u někoho na omylu, tak s klidným svědomím může kdokoliv v těchto místech sdělit svůj názor. Jsem však přesvědčen, že se tak nestane ! Mnozí rodiče si totiž mysleli, že tento divadelní kroužek  je  jakási „školka“ , či „družina mládeže“,  kde mohou děti odložit na nějakou tu dobu a pak si je vyzvednout. A také ještě připomenu, že tento „divadelák“, jak děti říkaly, tak se nikdy nemusel platit tak, jako se takováto  činnost uplatňuje v mnoha  městech  jiných. Ne, zde  n i k d y  děcka  nemusela platit a to proto, že ani náš  spolek   n i k d y   nemusel platit nějaké nájemné za prostory, jež jsme využívali v tomto  Kulturním domě ! A za to a to i v těchto, či na těchto webových stránkách a při této příležitosti mnoha díků, pracovníci Kulturního domu v Dobříši.  Díky !