1998
(...ještě stále ze vzpomínek Miraka Procházky...)
Také jsem přijal žádost o pomoci a přijmutí tak spolupráce s dětským souborem Větrník , který vedl Radim Weber. Opět to byl Pavel Bodor, který mne o tuto pomoc požádal a tím mne zase směroval. A tak jsem pomohl Radimu Weberovi. Kulisy maloval v prostorách KD p. Nenáhla. A tudíž se pak mohla ( v námětu Radima Webera) uvést známá divadelní pohádka pro ty naše nejmenší, pod známým názvem , ale v jehom úpravě:
„ B r o u č c i “
7.V.1998 byla premiéra a další záznam i o repríze, která se váže k 10. 5. 1998
Já jsem v tomto roce svolal i další děcka, založil tím další dětský soubor a nacvičil jsem s nimi také divadelní pohádku :
„ Vodník Mařenka “
Premiérově byla sehrána 1. X. 1998 a hned druhého dne 2. X. byla repríza. Správně musím uvést, že jak dne předcházejícího, tak v den druhý, byla tat hra sehrána vždy 2x a to proto, že v našem městě jsou dvě školy a na jedno představení by se dětské publikům do sálu ani nevešlo! Navíc se to sehrálo ve všední dny, kdy se vyučuje. Pro veřejnost jsme zvolili neděli 4. X. 1998.
Nu a teď ještě prohodím několik svých úvah k těm dětským představením a tak mi věřte, že k plné mé spokojenosti. Ovšem z mé strany bych však byl o to spokojenější, kdyby na mé výzvy a tím prosby k dětem samotným bylo vylyšeno, aby přivedli své rodiče, nebo ještě raději prarodiče, kteří by mi chtěli pomoci. Třeba při zkouškách samotných. Ta až přespřílišná dětská aktivita a tím i neposlušnost, mne často odváděla. Spíše jsem se cítil jak vychovatel, než režisér. Také zde byly potřeby týkající se výrobou kulis, malování, úprava scény, maskování, starost o kostýmování, no prostě vše leželo na mne. Pokud bych snad byl u někoho na omylu, tak s klidným svědomím může kdokoliv v těchto místech sdělit svůj názor. Jsem však přesvědčen, že se tak nestane ! Mnozí rodiče si totiž mysleli, že tento divadelní kroužek je jakási „školka“ , či „družina mládeže“, kde mohou děti odložit na nějakou tu dobu a pak si je vyzvednout. A také ještě připomenu, že tento „divadelák“, jak děti říkaly, tak se nikdy nemusel platit tak, jako se takováto činnost uplatňuje v mnoha městech jiných. Ne, zde n i k d y děcka nemusela platit a to proto, že ani náš spolek n i k d y nemusel platit nějaké nájemné za prostory, jež jsme využívali v tomto Kulturním domě ! A za to a to i v těchto, či na těchto webových stránkách a při této příležitosti mnoha díků, pracovníci Kulturního domu v Dobříši. Díky !